Osamělost - co je to pocit osamění?

Vzpomeňte si, kdy jste se naposledy cítili osamělí a jak vám bylo. Zavřete oči a v uvolněte se... Zaměřte se na ten pocit osamění, který vnímáte a přemýšlejte se nachází? Zkuste si představit, jako když si na tu osamělost chcete sáhnout? Kde jí vnímáte uvnitř vás nebo je venku na povrchu?
Kde je? Kde ho cítíte?

Osamělost sama o sobě není vůbec přirozený pocit, ale naučený. Každý se narodí sám se sebou celiství a bez pocitu osamění. Osamělost je naučena, vklíněná, převzatá a není přirozená.

Jak takový pocit osamělosti může vzniknout, a proč ho lidé vytvářejí?

Osamělý člověk je závislý - vždycky bude potřebovat ke svému životu někoho jiného, aby přestal být osamělý, aby mu ten někdo naplnil pocit prázdnoty, který cítí uvnitř sebe.Když se nemáte, tak si prostě chybíte. Je to ten pocit, že vám něco schází a nevíte přesně co to je. Budete toužit po společnosti, po někom na koho bude myslet, kdo vám naplní váš zdánlivě prázdný život, a čím víc bude myslet na ostatní, tím víc bude zapomínat na sebe. Pak se přestanete hledat a raději se ztotožníte s něčím, s někým, s nějakou skupinou, ale ten pocit prázdnoty nikdy nezmizí. Sebe bytostně postrádáte, a když máte něco, někoho, co nejste vy, bude vám to přebývat, ač to ze začátku může být příjemné až opojné. Ale všechno se omrzí, jen vy sami sobě se nikdy neomrzíte.

Protože když se člověk zdravě má, ví, že k šťastnému životu potřebuje prioritně sebe, a pak teprve ostatní a nikdo jiný mu život nenaplní. Je nezávislý, a osatní lidé ho mohou jen obohatit, přinést mu zajímavé zprávy, informace či prožitky. I interakce s ostatními je důležitá, to ano, ale když jste pevně samy sebou a se sebou - rozhodujete o sobě jestli na názoru toho druhého, je něco pravdivého nebo ne.

Když se nemáte, jste vlečení názory druhých jako loď v rozbouřeném moři...

A proč je tahle obyčejná věc mít sám sebe - tak těžká?

a) Protože ti, co sebe nemají, žijí v závislosti na druhých. Vytvářejí ji, a neumí žít bez ní. Získávají svo energii z druhých, a to že ke svému štěstí nikoho v podstatě nepotřebujete, jim nebude hrát do karet. Jak vás můžou donutit k tomu, abyste dělali, co potřebují oni, když vy (když se máte) víte, a bezpečně rozeznáte, že z toho nic mít nebudete?

I když se to budou snažit navléknout tak, že je to pro vás "ohromě" výhodné. Nebudete zmanipulovatelní.

b) Někdy vás ostatní obklopí, zaplní sebou a svými přáními, že na sebe nemáte ani čas, odvyknete se cítit, vnímat samy sebe, myslet na sebe a protože, když se nemáte, věříte, že to s vámi myslí dobře, pracujete pro ně a nevidíte, že zapomínáte na sebe a začínáte strádat. Začnete se ptát, co se děje. Jste zmatení a nevíte, co se vlastně stalo. Jen vnitřně cítíte, že něco s vámi není v pořádku. Dnes v moderní době se tomu říká vyhoření. Když vyhoříte, pracujete příliš, ale ne pro sebe, protože se vám nic nevrací a strádáte. Proto je potřeba se ptát:

V tu chvíli je čas, začít hledat svojí duševní a duchovní cestu, rozpomenou se, co jste tady na zemi vlastně chtěli dělat, když jste se narodili. Kam jste chtěli směřovat, co byl váš sen?

Zavřete oči, ponořte se hluboko do sebe sama, až tam kde máte své vlastní srdce, představte si, že to je váš domov, domeček, „bydleníčko”, vaše místečko, váš svět, to jediné, co tady na tom světě máte, a je skutečně vaše. Zavolejte na sebe. Promluvte k sobě. Kdo je tam uvnitř? Jste tam opravdu vy - sami?

Nadechněte se do toho místa, abyste si ho uvědomili a řekněte si: „Tady u mě jsem jen já sama(sám), já jediná(jediný), a je mi tady dobře, samotné(samotnému) se sebou a velmi mi na mě záleží.”